V Bohnicích se klube Peer klub

Zatím provizorně v prostorách spolku Dobré místo – na pavilonu 19 v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice – funguje od 1. března 2016 Peer klub. Je určen pro lidi se zkušeností s duševním onemocněním, především samozřejmě pro současné, ale i bývalé pacienty nemocnice. Koncem června se Peer klub přestěhuje do nově rekonstruovaných prostor v Divadle Za plotem.
V Bohnicích se klube Peer klub
Projekt Peer klubu, financovaný ve své počáteční fázi z Norských fondů, umožní lidem, kteří sami prošli duševním onemocněním, aby své zkušenosti sdíleli se současnými pacienty PN Bohnice. Program klubu (příjemné trávení volného času s možností hrát hry, učit se na počítači nebo psát do časopisu) budou mít na starosti peer lektoři ze spolku Dobré místo.
Slovo „peer“ (vrstevník) je anglického původu a označuje člověka, který prošel psychiatrickou zkušeností a má ji zvládnutou natolik, že o ní může povídat jiným psychiatrickým pacientům, a tak jim pomáhat. zdroj:MUDr.Martin Jarolímek, časopis ESPRIT č. 2/2014.
„Když se objevilo téma peerů, tak jsme vlastně už něco takového dělali. Novináři se zkušeností s duševním onemocněním se mnou spolupracovali na tvorbě časopisu Esprit. Spolupracují také na tvorbě našeho zdravotně-sociálního portálu Lidé mezi lidmi,“ říká předseda spolku Dobré místo Josef Gabriel. Podle něj ožila myšlenka, že by se pacienti, kteří už na tom jsou sami lépe, mohli a měli zapojit do pomoci těm ostatním, teprve nedávno. „Například ve skandinávských zemích pracují peer lektoři a peer konzultanti už řadu let.

Konkrétní impulz ke spolupráci Dobrého místa s nemocnicí dal projekt Soma financovaný z Norských fondů,“ uvádí Josef Gabriel. Nemocnice podle něj nechala během jarních měsíců rekonstruovat prostory v Divadle zas plotem, ale už od března začal klub fungovat v náhradních prostorách na pavilonu 19.
Novinkou je, že koncem června se Peer klub konečně přestěhuje do nově opraveného a hezky vybaveného prostoru v Divadle Za plotem. Mezi pacienty a zaměstnanci nemocnice je známý pod jménem „U rybiček“ podle velkého akvária, které tam kdysi bývalo.
Jedním z pěti stálých peer lektorů, kteří budou v klubu pracovat, je Alena Petříková. Toto zaměstnání chápe tak trochu jako poslání: „Ráda bych pomohla spoluvytvářet atmosféru, kterou jsem tu sama zažívala v době své loňské hospitalizace při navštěvování tvůrčích dílen v Dobrém místě. Tehdy pro mě Dobré místo znamenalo jakýsi ostrůvek pozitivní deviace, kde jsem zažívala pocity svobody, respektu a inspirace pro vlastní tvůrčí sebevyjádření,“ říká Alena Petříková.
Program Peer klubu se stále vyvíjí v reakci na potřeby a nápady lidí, kteří sem přicházejí, což jsou zejména pacienti bohnické nemocnice. „Největší zájem je zatím o lekce angličtiny a práci s počítačem,“ tvrdí Alena. „Nabízíme i nenáročné pohybové aktivity jako je ´20 minut pro naše záda´ nebo ´základy Taiji.“ Je zde také hudební kroužek. Vede ho Ludmila Málková, hraje na kytaru a pro ostatní jsou zde k dispozici bubínky: „Nechávám lidi, aby si vybrali, jaké chtějí zpívat písničky. Zpěvníky jim nestačí a hledáme písničky i na internetu,“ komentuje Ludmila.
Někteří lidé zatím pracují v peer klubu jako dobrovolníci. V současné době se na výuce angličtiny střídá Bára a Andrej. „Andrej,“ uvádí Ludmila, „je Rus s čínskými kořeny a umí lépe anglicky než česky.“ Většinou angličtinu vede Andrej, ale Bára zde tuto dílnu otvírala. Znamená to pro ni „zodpovědnost i zábavu; pocit, že jsem pro někoho užitečná snoubící se s pocitem dobře odvedené práce a především zábavy v kolektivu lidí, kteří se snaží,“ uvádí Bára, sympatická mladá žena mnoha nadání, kterou znají i návštěvníci čtvrtečních hudebních programů.
Jaké to je na chvíli vystoupit z role pacientky, tedy příjemkyně péče druhých, a stát se někým, kdo sám něco druhým dává, jsme se zeptali také Šárky, která vede páteční program ´20 minut pro naše záda´. „Snažím se dávat celý život, takže to pro mě není nic nového. Myslím, že hodně lidí to tak má, takže to není nemoc. Jako peer lektorka se snažím učit to, co mně osobně pomohlo, takže to mám vyzkoušené hodně na sobě, na vlastním těle. To, co hlavně inspirovalo moje cvičení, se kterými v peer klubu začínám, je osobnost terapeutky Marušky Tomanové.“
Na půdě Peer klubu se chystá i cyklus besed, určených k bourání bariér mezi pacienty a lékaři (zdravotními sestrami, terapeuty), tedy lidmi, kteří by měli mít společný cíl: vrátit lidi s psychickým handicapem k plnohodnotnému životu venku „za plotem“.
Kateřina Málková