Redakce

Poslechněte si rozhovor s Katkou Navrátilovou, peer konzultantkou z Dobrého místa na Meziplotech

Na konci července jsme pro vás zrychlili internet v Peer centru, instalovali jsme propojení od zdroje připojení v podkroví do přízemí pomocí kabelu. Internet beží bez problému, brzy proběhne také rozšíření signálu na venkovní prostor Peer centra.

15. srpna jsme s kolegy vymalovali meruňkovou barvou hlavní místnost Peer centra. Plánujeme pokračovat v malování na chodbě v přízemí. V podkroví Dobrého místa budou brzy naši kolegové s talentem na graffitti vytvářet novou tvář prostoru kuřárny.

Peer je člověk, který má osobní zkušenost s duševní nemocí a pomáhá stejně nemocným lidem svým příběhem, říká Kateřina Lanová Navrátilová

Poslechnout na Z rádiu

Na konci května 2020 skončí druhý běh projektu Svépomocná skupina lidí s duševním onemocněním, který realizuje spolek Dobré místo ve spolupráci s Psychiatrickou nemocnicí Bohnice. Náplní projektu podpořeného z Evropského sociálního fondu je pomoc peer konzultantů lidem s duševním onemocněním žijícím v Praze. Peer konzultanti zaměstnaní v Dobrém místě se v rámci dalších projektů (Peer centrum a Víkendové aktivity v PN Bohnice) zapojují také do péče o pacienty PN Bohnice. Několik peer konzultantů z Dobrého místa pracuje přímo na odděleních. Možnost uplatnit vlastní zkušenost s duševním onemocněním v práci s klienty nebo pacienty dává peerům jedinečnou pracovní a tím i životní šanci. Pomoc, kterou nabízejí jiným duševně nemocným lidem, nemůže nabídnout žádný profesionál bez vlastní zkušenosti s duševním onemocněním.

Nedávno zveřejněný Národní akční plán pro duševní zdraví 2020 – 2030, který navazuje na Strategii reformy psychiatrické péče v ČR, zdůrazňuje, že pro „plnohodnotné zapojení lidí se zkušeností s duševním onemocněním do rozhodovacích procesů je potřebné jejich vzdělávání, a to s cílem vybavit uživatele psychiatrické péče potřebnými znalostmi a dovednostmi, které k těmto činnostem budou využívat. Pokud tedy nebude možné lidi se zkušeností s duševním onemocněním vzdělávat, nebudou moci nikdy hrát rovnocennou roli na jakémkoli stupni rozhodování a jejich pozice v rozhodovacím procesu bude vždy oslabena a bude více či méně formální,“ píší autoři Národního akčního plánu.

Co se zde říká o všech lidech se zkušeností s duševním onemocněním, platí v daleko větší míře pro peer konzultanty, kteří by se měli zapojit do systému péče o duševní zdraví po boku dalších profesionálů – vysokoškolsky vzdělaných psychiatrů, psychologů a dalších zdravotnických a sociálních pracovníků. Od potřebného vzdělání se odvíjí pracovní zařazení a odměňování. „Přestože pomoc peer konzultantů (…) lidem se zkušeností s duševním onemocněním má terapeutický účinek, není jejich pracovní postavení legislativně ukotveno, není vymezeno jako typová pozice v Národní klasifikaci profesí. Poskytovatelé následné lůžkové péče v oboru psychiatrie tak nemají ve většině případů možnost vytvořit oficiální pracovní pozici peer konzultanta na dobu neurčitou,“ stojí v části Národního akčního plánu pro duševní zdraví 2020 – 2030 věnované peer konzultantům. Opatření 4.4.2, které by mělo přinést očekávanou změnu, má velmi slibný název: „Zakotvit peer konzultanty v systému péče o duševní zdraví, včetně úpravy legislativy a zajištění financování.“ Naděje na zásadnější změnu ale po seznámení s obsahem opatření 4.4.2 rychle zmizí. Z navrhovaného řešení bohužel jasně vyplývá, že ministerstvo zdravotnictví ani ve výhledu do roku 2030 se zapojením peer konzultantů do systému péče o duševní zdraví ve skutečnosti nepočítá.

Pro zavedení systému vzdělávání peer konzultantů do praxe jsou v opatření 4.4.2. definovány dvě typové pozice: pracovník v sociálních službách-peer konzultant a ošetřovatel-peer konzultant. K zakotvení peer konzultantů do systému péče o duševní zdraví sice dojde, ale na tom nejnižším možném stupni a jako odnož již existujících povolání, která s jádrem peerské práce nemají skoro nic společného. Pokud by všechno šlo podle Národního akčního plánu pro duševní zdraví 2020 – 2030, vyškolili by se v České republice pravděpodobně čtyři pracovníci v sociálních službách-peer konzultanti a čtyři ošetřovatelé-peer konzultanti ročně. Poslední věta opatření 4.4.2 totiž říká: „Počet peer konzultantů, kteří absolvují vzdělávání, bude 8 ročně.“

Návrh vzdělání peer konzultanta má zajistit pracovní skupina ke vzdělávání na ministerstvu zdravotnictví složená ze „zástupců uživatelských organizací a organizací neformálních pečovatelů a  zástupců relevantních odborů MZd a  MPSV.“ Do ledna roku 2023 by měly být obě typové pozice zaneseny v Národní soustavě povolání a v Národní soustavě kvalifikací.

Na základě zkušeností, které jsme získali v Dobrém místě a v Psychiatrické nemocnici Bohnice, během realizace peerských projektů, víme, že pro plnohodnotné zapojení peer konzultantů do multidisciplinárních týmů nemocnic a center duševního zdraví je nutné vytvořit odpovídající systém vzdělávání. Předpoklad, že vznikne během krátké doby v mantinelech opatření 4.4.2. je zavádějící. Systém vzdělávání peer konzultantů je na samém začátku. Lze si představit peer konzultanty se základním vzděláním, kteří budou mít jen kurz a na druhé straně vysokoškolsky vzdělané peer pracovníky. Mezi tím je široká škála možností. Diskuse o tom, jakým způsobem se mohou lidé s vlastní zkušeností s duševním onemocněním zapojit do systému péče (jaké vzdělání je k tomu adekvátní, jak velká potřeba jejich služeb existuje, kde všude se mohou uplatnit, jaké vzniknou studijní programy pro peer pracovníky a jak zapadnou do vzdělávacího systému v ČR), je teprve před námi.

Zapojení peer konzultantů do systému péče o duševní zdraví by mělo být pojato jako zásadní změna, kterou je nutné dobře připravit. Jestliže se část lidí, kteří si prošli psychickou poruchou, uplatní jako peer pracovníci, napomůže to řešení celé řady dalších problémů. Pozitivní dopady lze zmínit jen heslovitě: specificky peerská pomoc jiným lidem k zotavení; kvalitnější fungování systému péče; odstraňování nedůvěry a předsudků nemocných i personálu; pracovní uplatnění pro jinak obtížně zaměstnatelnou skupinu vážně duševně nemocných; zlepšení vlastní zdravotní a sociální situace peer pracovníků; nalezení smysluplného uplatnění a využití vlastní zkušenosti v pozitivním duchu; působení proti stigmatu neužitečnosti, ubohosti, nebezpečnosti, nevypočitatelnosti duševně nemocných lidí; zvýšení úrovně vědomostí peer pracovníků i jejich klientů (vzdělání v oblasti zotavení, další dovednosti a znalosti, atd.).

V dlouhodobé perspektivě může zakotvení peer konzultantů v systému péče o duševní zdraví pomoci změnit situaci dvou vzájemně si nedůvěřujících táborů – tábora psychiatrů a dalších zdravotníků a sociálních pracovníků, kteří „jsou v pořádku,“ „vědí a rozhodují“ a tábora psychiatrických pacientů, kteří „nevědí,“ mají zkreslené představy o svém zdravotním stavu i o světě a jen se podřizují, nebo nepodřizují léčbě. Rozdělení do dvou táborů kopíruje nastavení společnosti. Na jedné straně duševně zdraví pracující lidé a na druhé straně neužiteční duševně nemocní, kteří nic nevytvářejí. Zapojení peer konzultantů do systému péče by pomohlo narušit stereotypní škatulkování a mohlo by  pozitivně ovlivnit i pohled celé společnosti na duševně nemocné lidi. Vlastní zkušenost s duševním onemocněním může být v systému péče o duševní zdraví stejně cenná jako vzdělání.

Peer pracovníci by měli být s pacienty na jedné lodi – je jim společná zkušenost s duševním onemocněním – a současně by měli být na jedné lodi s lidmi z pomáhajících profesí – je jim společná snaha přispívat ke zlepšení celkového stavu pacientů. Propojují oba světy (tábory) a mohou velmi přispět k humanizaci psychiatrické péče.

Josef Gabriel