Redakce

Peer je člověk, který má osobní zkušenost s duševní nemocí a pomáhá stejně nemocným lidem svým příběhem, říká Kateřina Lanová Navrátilová

Poslechnout na Z rádiu

Na konci května 2020 skončí druhý běh projektu Svépomocná skupina lidí s duševním onemocněním, který realizuje spolek Dobré místo ve spolupráci s Psychiatrickou nemocnicí Bohnice. Náplní projektu podpořeného z Evropského sociálního fondu je pomoc peer konzultantů lidem s duševním onemocněním žijícím v Praze. Peer konzultanti zaměstnaní v Dobrém místě se v rámci dalších projektů (Peer centrum a Víkendové aktivity v PN Bohnice) zapojují také do péče o pacienty PN Bohnice. Několik peer konzultantů z Dobrého místa pracuje přímo na odděleních. Možnost uplatnit vlastní zkušenost s duševním onemocněním v práci s klienty nebo pacienty dává peerům jedinečnou pracovní a tím i životní šanci. Pomoc, kterou nabízejí jiným duševně nemocným lidem, nemůže nabídnout žádný profesionál bez vlastní zkušenosti s duševním onemocněním.

Nedávno zveřejněný Národní akční plán pro duševní zdraví 2020 – 2030, který navazuje na Strategii reformy psychiatrické péče v ČR, zdůrazňuje, že pro „plnohodnotné zapojení lidí se zkušeností s duševním onemocněním do rozhodovacích procesů je potřebné jejich vzdělávání, a to s cílem vybavit uživatele psychiatrické péče potřebnými znalostmi a dovednostmi, které k těmto činnostem budou využívat. Pokud tedy nebude možné lidi se zkušeností s duševním onemocněním vzdělávat, nebudou moci nikdy hrát rovnocennou roli na jakémkoli stupni rozhodování a jejich pozice v rozhodovacím procesu bude vždy oslabena a bude více či méně formální,“ píší autoři Národního akčního plánu.

Co se zde říká o všech lidech se zkušeností s duševním onemocněním, platí v daleko větší míře pro peer konzultanty, kteří by se měli zapojit do systému péče o duševní zdraví po boku dalších profesionálů – vysokoškolsky vzdělaných psychiatrů, psychologů a dalších zdravotnických a sociálních pracovníků. Od potřebného vzdělání se odvíjí pracovní zařazení a odměňování. „Přestože pomoc peer konzultantů (…) lidem se zkušeností s duševním onemocněním má terapeutický účinek, není jejich pracovní postavení legislativně ukotveno, není vymezeno jako typová pozice v Národní klasifikaci profesí. Poskytovatelé následné lůžkové péče v oboru psychiatrie tak nemají ve většině případů možnost vytvořit oficiální pracovní pozici peer konzultanta na dobu neurčitou,“ stojí v části Národního akčního plánu pro duševní zdraví 2020 – 2030 věnované peer konzultantům. Opatření 4.4.2, které by mělo přinést očekávanou změnu, má velmi slibný název: „Zakotvit peer konzultanty v systému péče o duševní zdraví, včetně úpravy legislativy a zajištění financování.“ Naděje na zásadnější změnu ale po seznámení s obsahem opatření 4.4.2 rychle zmizí. Z navrhovaného řešení bohužel jasně vyplývá, že ministerstvo zdravotnictví ani ve výhledu do roku 2030 se zapojením peer konzultantů do systému péče o duševní zdraví ve skutečnosti nepočítá.

Pro zavedení systému vzdělávání peer konzultantů do praxe jsou v opatření 4.4.2. definovány dvě typové pozice: pracovník v sociálních službách-peer konzultant a ošetřovatel-peer konzultant. K zakotvení peer konzultantů do systému péče o duševní zdraví sice dojde, ale na tom nejnižším možném stupni a jako odnož již existujících povolání, která s jádrem peerské práce nemají skoro nic společného. Pokud by všechno šlo podle Národního akčního plánu pro duševní zdraví 2020 – 2030, vyškolili by se v České republice pravděpodobně čtyři pracovníci v sociálních službách-peer konzultanti a čtyři ošetřovatelé-peer konzultanti ročně. Poslední věta opatření 4.4.2 totiž říká: „Počet peer konzultantů, kteří absolvují vzdělávání, bude 8 ročně.“

Návrh vzdělání peer konzultanta má zajistit pracovní skupina ke vzdělávání na ministerstvu zdravotnictví složená ze „zástupců uživatelských organizací a organizací neformálních pečovatelů a  zástupců relevantních odborů MZd a  MPSV.“ Do ledna roku 2023 by měly být obě typové pozice zaneseny v Národní soustavě povolání a v Národní soustavě kvalifikací.

Na základě zkušeností, které jsme získali v Dobrém místě a v Psychiatrické nemocnici Bohnice, během realizace peerských projektů, víme, že pro plnohodnotné zapojení peer konzultantů do multidisciplinárních týmů nemocnic a center duševního zdraví je nutné vytvořit odpovídající systém vzdělávání. Předpoklad, že vznikne během krátké doby v mantinelech opatření 4.4.2. je zavádějící. Systém vzdělávání peer konzultantů je na samém začátku. Lze si představit peer konzultanty se základním vzděláním, kteří budou mít jen kurz a na druhé straně vysokoškolsky vzdělané peer pracovníky. Mezi tím je široká škála možností. Diskuse o tom, jakým způsobem se mohou lidé s vlastní zkušeností s duševním onemocněním zapojit do systému péče (jaké vzdělání je k tomu adekvátní, jak velká potřeba jejich služeb existuje, kde všude se mohou uplatnit, jaké vzniknou studijní programy pro peer pracovníky a jak zapadnou do vzdělávacího systému v ČR), je teprve před námi.

Zapojení peer konzultantů do systému péče o duševní zdraví by mělo být pojato jako zásadní změna, kterou je nutné dobře připravit. Jestliže se část lidí, kteří si prošli psychickou poruchou, uplatní jako peer pracovníci, napomůže to řešení celé řady dalších problémů. Pozitivní dopady lze zmínit jen heslovitě: specificky peerská pomoc jiným lidem k zotavení; kvalitnější fungování systému péče; odstraňování nedůvěry a předsudků nemocných i personálu; pracovní uplatnění pro jinak obtížně zaměstnatelnou skupinu vážně duševně nemocných; zlepšení vlastní zdravotní a sociální situace peer pracovníků; nalezení smysluplného uplatnění a využití vlastní zkušenosti v pozitivním duchu; působení proti stigmatu neužitečnosti, ubohosti, nebezpečnosti, nevypočitatelnosti duševně nemocných lidí; zvýšení úrovně vědomostí peer pracovníků i jejich klientů (vzdělání v oblasti zotavení, další dovednosti a znalosti, atd.).

V dlouhodobé perspektivě může zakotvení peer konzultantů v systému péče o duševní zdraví pomoci změnit situaci dvou vzájemně si nedůvěřujících táborů – tábora psychiatrů a dalších zdravotníků a sociálních pracovníků, kteří “jsou v pořádku,” “vědí a rozhodují“ a tábora psychiatrických pacientů, kteří “nevědí,” mají zkreslené představy o svém zdravotním stavu i o světě a jen se podřizují, nebo nepodřizují léčbě. Rozdělení do dvou táborů kopíruje nastavení společnosti. Na jedné straně duševně zdraví pracující lidé a na druhé straně neužiteční duševně nemocní, kteří nic nevytvářejí. Zapojení peer konzultantů do systému péče by pomohlo narušit stereotypní škatulkování a mohlo by  pozitivně ovlivnit i pohled celé společnosti na duševně nemocné lidi. Vlastní zkušenost s duševním onemocněním může být v systému péče o duševní zdraví stejně cenná jako vzdělání.

Peer pracovníci by měli být s pacienty na jedné lodi – je jim společná zkušenost s duševním onemocněním – a současně by měli být na jedné lodi s lidmi z pomáhajících profesí – je jim společná snaha přispívat ke zlepšení celkového stavu pacientů. Propojují oba světy (tábory) a mohou velmi přispět k humanizaci psychiatrické péče.

Josef Gabriel

V symbolické atmosféře závěru roku 2019 se sešli účastníci projektu Svépomocná skupina lidí s duševním onemocněním, aby oslavili vydání druhého čísla časopisu Na Scestí. Happening proběhl 29.12 v tréninkové kavárně Café Therapy, kde pracují lidé zotavující se ze závislosti. Návštěvníci kavárny a pozvaní hosté si mohli poslechnout prezentaci textů publikovaných v časopise, jejichž autory jsou lektoři a účastníci literárně-filosofické dílny Svépomocné skupiny lidí s duševním onemocněním a další lidé pracující v Dobrém místě. Lektorka dílny Tereza Saxlová přečetla své temně surreálné básně vzniklé v rámci témat, které si lektoři na dílnách stanovili. Lektor Tomáš Vaněk představil povídky publikované ve své čerstvě vydané knize Hra na Život. Četla i lektorka Kateřina Málková a to básně, v kterých nechyběly pro ni typické haiku momenty. Peer konzultantka Tereza Horká přečetla básně reflektující těžší období jejího života. Vystoupil i Michal Kašpar se svými rapovými texty. Šéfredaktor časopisu Na scestí Pavel Oulík představil již tradičně texty se sci-fi tématikou. Po čtení vždy následovala diskuze s autorem. Doprovodný program tvořilo promítání výtvarné tvorby zahraničních umělců s duševním onemocněním, jejichž díla se objevila v časopise.

Přinášíme Vám rozhovor s projektovou manažerkou islandské organizace Hugarafl Dumitritou Simion a s Guðjónem Ingasonem, člověkem se zkušeností s duševním onemocněním z Reykjavíku. Zajímavý pohled odjinud na stav péče o duševní zdraví v Česku.

Mohli byste se prosím představit, odkud jste a co rádi děláte?

Guðjón: Narodil jsem se a vyrostl jsem v Reykjaviku. Rád se setkávám s lidmi v organizaci Hugarafl, rád jezdím na motorce a rád hraju deskové hry.

Dumitrita: Jsem z Rumunska, ale v posledních devíti měsících žiju v Reykjavíku. Pracuji jako projektová manažerka v organizaci Hugarafl, jsem zodpovědná za mezinárodní spolupráci. Miluju knížky, přírodu a tanec. Jsem zvídavá a zajímají mě zejména lidé a jejich vnitřní životy.

Můžete nám říci více o Hugaraflu?

Dumitrita: Hugarafl (anglicky Mindpower) je organizace lidí se zkušeností s duševním onemocněním. Jádrem naší práce je ideologie zplnomocnění (empowerment), která se projevuje v každodenní praxi, od nejrůznějších aktivit a interakcí mezi lidmi, na formální nebo neformální úrovni. Peerská práce a eCPR (emoční první pomoc) jsou hlavní nástroje, které ke zplnomocňování používáme. V Hugaraflu jsou si uživatelé i pracovníci rovni, společně následují princip zotavení.

Hugarafl je hlavně centrum denních aktivit, které mohou naši členové pravidelně navštěvovat. Mohou využívat individuální rozovory, skupinová setkání, různá cvičení a výtvarné workshopy. Členové Hugaraflu pracují na svém zotavení tím, že sdílí svou zkušenost s duševním onemocněním a často organizují společné aktivity, které napomáhají zotavení ostatních členů.

Proč pracujete zrovna v této oblasti? Myslíte si, že duševní zdraví je důležité téma?

Guðjón: Jako člen Hugaraflu pracuji primárně na svém vlastním zotavení. Nedávno jsem začal organizovat akce týkající se duševního zdraví. Facilituju skupinová setkání a dobrovolničím v pár projektech. Duševní zdraví je pro mě důležité téma, protože většinu mého života jsem toto téma nemohl ignorovat. V tuto chvíli jsem mnohem více motivovaný k tomu, abych se zapojoval a podpořil i duševní zdraví ostatních.

Dumitrita: Duševní zdraví byla moje vášeň ještě předtím, než jsem začala studovat psychologii. Naši duševní rovnováhu ovlivňuje vše, na čem pracujeme a stejně tak můžeme naši rovnováhu poškodit.

Posledních dvanáct let mého profesionálního života jsem zasvětila do podpory způsobů, kterými můžeme vzít do vlastních rukou péči o duševní zdraví. Snažím se myslet na to, jak kultivovat naději a pocit moci nad našimi vnitřními stavy a duševní pohodou. Získání nebo znovunabytí našeho duševního zdraví zahrnuje podle mého názoru schopnost vidět sama sebe za různými nálepkami nebo diagnózami, které lidé s duševním onemocněním v průběhu času dostali. Je důležité zůstat ve spojení s vlastním “jádrem”, “vnitřkem”, najít, kde jsou naše silné stránky a hodnoty a také být autenticky spojený s ostatními lidmi.

Hugarafl nabízí úžasné možnosti, jak se k takovému způsobu přemýšlení nad sebou samým dostat. Poskytuje lidem prostor, kde si mohou vybrat, jaké kroky si zvolí k vlastnímu zotavení, a to svým tempem. Celou dobu jsou obklopeni ostatními, kteří se mohou ztotožnit s jejich zkušeností, mohou se vzájemně přijímat za to, čím jsou a v případě potřeby poskytovat podporu.

Poprvé jsme se setkali v Praze díky projektu bilaterální spolupráce. Co si myslíte o péči o duševní zdraví v naší zemi? Jsou nějaké rozdíly mezi Českou republikou a Islandem?

Guðjón: Myslím si, že systémy péče o duševní zdraví v České republice a na Islandu jsou více společné, než rozdílné.

Dumitrita: Medicínský model nahlížení na duševní nemoc je stále převažující v obou zemích. Pár neziskových organizací jako Dobré místo nebo Hugarafl bojuje s tím, jak nabídnout alternativu k psychiatrickému léčení. Markantní rozdíl mezi těmito dvěmi organizacemi je ten, že Hugarafl dostává větší podporu z věrejných fondů, naproti tomu Dobré místo se musí uchylovat k financování evropskými fondy. Časová kontinuita aktivit v Dobrém místě i v Hugaraflu je stále ohrožena nejistotou financování našich služeb.

Guðjón: Další rozdíl vyplývá z toho, že Island byl v posledních deseti letech významně odtržen od financování psychiatrických nemocnic, což způsobilo snižování počtu lůžek a snížení kvality péče o lidi v akutní krizi. Vypadá to, že v České republice se sice snižuje počet psychiatrických lůžek ve velkých nemocnicích, za to s cílem rozvoje komunitních služeb.

Jste překvapeni ze systému péče o duševní zdraví v České republice? Pokud ano, co vás překvapilo nejvíce?

Guðjón: Bylo překvapující vidět, jak dlouho někteří lidé zůstávají v psychiatrické nemocnici a jak silně jsou někteří pacienti zamedikováni.

Dumitrita: Pro mě bylo překvapující vidět pokrok v peerské práci, jak rozsáhlá je práce, kterou na Dobrém místě děláte (organizace a podpora peer konzultantů a peer lektorů). Byl to velký kontrast oproti některým veřejným institucím, ve kterých peeři pracují a které zůstaly uvězněné v minulosti se svou organizací a hierarchií.

Guðjón: Ano, bylo docela působivé vidět, jak jsou peeři přijímaní v systému jako rovnocení a mají svoji vlastní zkušenost s duševní nemocí, která se počítá za cennou a může umožnit zlepšení péče o duševní zdraví.

Moc Vám děkujeme za rozhovor, hodně štěstí v práci v Hugaraflu a jsme rádi, že jsme Vás oba mohli poznat.

Díky podpoře Fondů EHP a Norska spolek Dobré místo z.s. realizoval na podzim projekt „Volcano peer power“. Cílem projektu bylo propojit dvě organizace pracující v oblasti duševního zdraví v Praze a v Reykjavíku (Hugarafl, Dobré místo z.s.).

V rámci projektu jsme uskutečnili dvě zahraniční stáže a seznámili se s lidmi, kteří organizují programy pro lidi se zkušeností s duševním onemocněním na ostrově vzdáleném 3387 km od Prahy.

Spolek Dobré místo v současnosti zaměstnává téměř 30 peer konzultantů a peer lektorů. Většina z nich získala první zkušenosti s „peerskou prací“ díky evropskému projektu „Svépomocná skupina lidí s duševním onemocněním,“ který spolek Dobré místo realizuje v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice (na pavilonu 19) od května roku 2018. Tento projekt se zaměřuje na lidi s vážným duševním onemocněním, kteří po návratu z nemocnice potřebují podporu při začleňování do běžného života. Peer konzultanti a peer lektoři z Dobrého místa se však zapojují také do pomoci aktuálně hospitalizovaným lidem. V roce 2019 realizovalo Dobré místo další dva peerské projekty pro bohnické pacienty. S podporou grantu Ministerstva zdravotnictví ČR to byly „Aktivity peer konzultantů v PN Bohnice,“ a s podporou Magistrátu hl. města Prahy „Víkendové aktivity v PN Bohnice.“ Tři peer konzultanti Dobrého místa pracují v současnosti (na konci roku 2019) přímo na odděleních nemocnice – zapojují se do péče o pacienty ve spolupráci s lékaři, zdravotními sestrami a sociálními pracovníky.

Větší zapojení peer konzultantů do multidisciplinárních týmů by v budoucnosti mohlo přinášet užitek psychiatrickým pacientům nejenom v Bohnicích. Lidé s vážným duševním onemocněním jsou znevýhodněnou, stigmatizovanou a společensky diskriminovanou skupinou. Zlepšení jejich života je strategickým cílem začínající reformy psychiatrické péče v ČR. Jednou z cest k dosažení tohoto cíle je větší zapojení peer konzultantů do systému péče o lidi s vážným duševním onemocněním. Peer konzultanti mají vlastní zkušenost s duševním onemocněním a vědí, jak se člověk zvláště na začátku onemocnění cítí „v blázinci,“ jak ho ovlivňují bludy, halucinace, úzkosti, atd. Podle dotazníkového šetření Dobrého místa z roku 2016 polovina ze 125 odpovídajících vyjádřila nespokojenost s kvalitou poskytované psychiatrické péče. Pro 44 procent respondentů byl pobyt v psychiatrické léčebně negativní zkušeností. Téměř polovina dotázaných (42,4%) by přivítala možnost sdílet své zkušenosti s peer konzultantem. V současnosti využívá podporu peer konzultantů jen zanedbatelný počet psychiatrických pacientů. Efektivnější uplatnění peer konzultantů je vázáno na realizaci reformy psychiatrické péče v ČR (která se opožďuje).

Nutnost většího zapojení psychiatrických pacientů do snahy o zlepšení psychiatrické péče zdůrazňuje i Strategie reformy psychiatrické péče v ČR a další materiály k reformě. K zakotvení peer konzultantů v systému péče o lidi s vážným duševním onemocněním a tím ke zlepšení života lidí s duševním onemocněním by přispěla profesionalizace peerské práce. Pro profesní uplatnění peer konzultantů však zatím nebyly vytvořeny odpovídající podmínky. Chybí systém vzdělávání peer konzultantů, jejich zapojování do systému péče o duševní zdraví nemá legislativní ukotvení, není vyřešen způsob financování. Vznikající profesní skupině peer pracovníků chybí informace a organizační zázemí. Bez zakotvení profesní skupiny peer konzultantů do systému péče se nepodaří překlenout komunikační propast mezi odborníky (psychiatry, sestrami) a pacienty. Utrpěla by tím “emancipace” a “zplnomocňování” psychiatrických pacientů, ke kterým snáze dochází při spolupráci s peerem (princip rovnosti, “bytí na jedné lodi”). Vznik profesní skupiny peer konzultantů by také pomohl s řešením velkého problému nezaměstnanosti lidí s vážným duševním onemocněním.

Josef Gabriel