Zajímavý pohled odjinud na stav péče o duševní zdraví v Česku

Přinášíme Vám rozhovor s projektovou manažerkou islandské organizace Hugarafl Dumitritou Simion a s Guðjónem Ingasonem, člověkem se zkušeností s duševním onemocněním z Reykjavíku. Zajímavý pohled odjinud na stav péče o duševní zdraví v Česku.

Mohli byste se prosím představit, odkud jste a co rádi děláte?

Guðjón: Narodil jsem se a vyrostl jsem v Reykjaviku. Rád se setkávám s lidmi v organizaci Hugarafl, rád jezdím na motorce a rád hraju deskové hry.

Dumitrita: Jsem z Rumunska, ale v posledních devíti měsících žiju v Reykjavíku. Pracuji jako projektová manažerka v organizaci Hugarafl, jsem zodpovědná za mezinárodní spolupráci. Miluju knížky, přírodu a tanec. Jsem zvídavá a zajímají mě zejména lidé a jejich vnitřní životy.

Můžete nám říci více o Hugaraflu?

Dumitrita: Hugarafl (anglicky Mindpower) je organizace lidí se zkušeností s duševním onemocněním. Jádrem naší práce je ideologie zplnomocnění (empowerment), která se projevuje v každodenní praxi, od nejrůznějších aktivit a interakcí mezi lidmi, na formální nebo neformální úrovni. Peerská práce a eCPR (emoční první pomoc) jsou hlavní nástroje, které ke zplnomocňování používáme. V Hugaraflu jsou si uživatelé i pracovníci rovni, společně následují princip zotavení.

Hugarafl je hlavně centrum denních aktivit, které mohou naši členové pravidelně navštěvovat. Mohou využívat individuální rozovory, skupinová setkání, různá cvičení a výtvarné workshopy. Členové Hugaraflu pracují na svém zotavení tím, že sdílí svou zkušenost s duševním onemocněním a často organizují společné aktivity, které napomáhají zotavení ostatních členů.

Proč pracujete zrovna v této oblasti? Myslíte si, že duševní zdraví je důležité téma?

Guðjón: Jako člen Hugaraflu pracuji primárně na svém vlastním zotavení. Nedávno jsem začal organizovat akce týkající se duševního zdraví. Facilituju skupinová setkání a dobrovolničím v pár projektech. Duševní zdraví je pro mě důležité téma, protože většinu mého života jsem toto téma nemohl ignorovat. V tuto chvíli jsem mnohem více motivovaný k tomu, abych se zapojoval a podpořil i duševní zdraví ostatních.

Dumitrita: Duševní zdraví byla moje vášeň ještě předtím, než jsem začala studovat psychologii. Naši duševní rovnováhu ovlivňuje vše, na čem pracujeme a stejně tak můžeme naši rovnováhu poškodit.

Posledních dvanáct let mého profesionálního života jsem zasvětila do podpory způsobů, kterými můžeme vzít do vlastních rukou péči o duševní zdraví. Snažím se myslet na to, jak kultivovat naději a pocit moci nad našimi vnitřními stavy a duševní pohodou. Získání nebo znovunabytí našeho duševního zdraví zahrnuje podle mého názoru schopnost vidět sama sebe za různými nálepkami nebo diagnózami, které lidé s duševním onemocněním v průběhu času dostali. Je důležité zůstat ve spojení s vlastním “jádrem”, “vnitřkem”, najít, kde jsou naše silné stránky a hodnoty a také být autenticky spojený s ostatními lidmi.

Hugarafl nabízí úžasné možnosti, jak se k takovému způsobu přemýšlení nad sebou samým dostat. Poskytuje lidem prostor, kde si mohou vybrat, jaké kroky si zvolí k vlastnímu zotavení, a to svým tempem. Celou dobu jsou obklopeni ostatními, kteří se mohou ztotožnit s jejich zkušeností, mohou se vzájemně přijímat za to, čím jsou a v případě potřeby poskytovat podporu.

Poprvé jsme se setkali v Praze díky projektu bilaterální spolupráce. Co si myslíte o péči o duševní zdraví v naší zemi? Jsou nějaké rozdíly mezi Českou republikou a Islandem?

Guðjón: Myslím si, že systémy péče o duševní zdraví v České republice a na Islandu jsou více společné, než rozdílné.

Dumitrita: Medicínský model nahlížení na duševní nemoc je stále převažující v obou zemích. Pár neziskových organizací jako Dobré místo nebo Hugarafl bojuje s tím, jak nabídnout alternativu k psychiatrickému léčení. Markantní rozdíl mezi těmito dvěmi organizacemi je ten, že Hugarafl dostává větší podporu z věrejných fondů, naproti tomu Dobré místo se musí uchylovat k financování evropskými fondy. Časová kontinuita aktivit v Dobrém místě i v Hugaraflu je stále ohrožena nejistotou financování našich služeb.

Guðjón: Další rozdíl vyplývá z toho, že Island byl v posledních deseti letech významně odtržen od financování psychiatrických nemocnic, což způsobilo snižování počtu lůžek a snížení kvality péče o lidi v akutní krizi. Vypadá to, že v České republice se sice snižuje počet psychiatrických lůžek ve velkých nemocnicích, za to s cílem rozvoje komunitních služeb.

Jste překvapeni ze systému péče o duševní zdraví v České republice? Pokud ano, co vás překvapilo nejvíce?

Guðjón: Bylo překvapující vidět, jak dlouho někteří lidé zůstávají v psychiatrické nemocnici a jak silně jsou někteří pacienti zamedikováni.

Dumitrita: Pro mě bylo překvapující vidět pokrok v peerské práci, jak rozsáhlá je práce, kterou na Dobrém místě děláte (organizace a podpora peer konzultantů a peer lektorů). Byl to velký kontrast oproti některým veřejným institucím, ve kterých peeři pracují a které zůstaly uvězněné v minulosti se svou organizací a hierarchií.

Guðjón: Ano, bylo docela působivé vidět, jak jsou peeři přijímaní v systému jako rovnocení a mají svoji vlastní zkušenost s duševní nemocí, která se počítá za cennou a může umožnit zlepšení péče o duševní zdraví.

Moc Vám děkujeme za rozhovor, hodně štěstí v práci v Hugaraflu a jsme rádi, že jsme Vás oba mohli poznat.

Díky podpoře Fondů EHP a Norska spolek Dobré místo z.s. realizoval na podzim projekt „Volcano peer power“. Cílem projektu bylo propojit dvě organizace pracující v oblasti duševního zdraví v Praze a v Reykjavíku (Hugarafl, Dobré místo z.s.).

V rámci projektu jsme uskutečnili dvě zahraniční stáže a seznámili se s lidmi, kteří organizují programy pro lidi se zkušeností s duševním onemocněním na ostrově vzdáleném 3387 km od Prahy.